Na kolena

Míšovi už bylo dávno pět měsíců a tak, jako správný kluk, usoudil, že přišel čas naučit se nové a odvážnější věci. Protože obracet se už uměl dávno, a dokonce i plazit se, rozhodl se zvednout se na kolínka a začít lézt po čtyřech. Plán to byl dobrý, ale realizace trošku vázla. Bylo potřeba, aby zvednul jak hlavičku s ramenama, tak zadeček. Obojí šlo, ale bohužel ne dohromady. Když byl zadeček nahoře, hlavička byla zuřivě zabořená do nějakého plyšáka a když byla hlavička nahoře, tak se zadeček ne a ne odlepit od podlahy. Po pár dnech, když byl s mamkou na posteli, mamka telefonovala s babičkou. Míšovi se telefon líbil a zřejmě ho strašně moc potřeboval, protože se po něm všemožně natahoval. Když mamka dotelefonovala, odložila telefon na postel zcela mimo Míšův dosah, ale jeho touha po telefonu byla ale tak velká, že se poprvé ve svém životě postavil na všechny čtyři (určitě mu k tomu pomohla měkká postýlka), rozhoupal se ... a skočil. Telefon sice neukořistil, ale určitě udělal rekord ve skoku dalekém i vysokém v jeho kategorii.